THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Epické screamo z Moskvy, které mě na počátku roku doslova posadilo na prdel. Cinkavé kytarové nápady, jež vás odnesou do zcela jiné dimenze, nelítostný řev, mladická dravost a nevybouřenost, krásná melodika, kterou může závidět řada kapel francouzské školy, a do hudby perfektně padnoucí ruština. To jsou nástroje, kterými OPTIMUS PRIME odzbrojí posluchače a těm nezbude, než kapitulovat. Kreativní přístup mladíků z ex-země rudé pěticípé hvězdy vám dokáže podstrčit hudbu ctící HC/punkového ducha DIY scény ve formě, při které si připadáte, že posloucháte výpravný soundtrack. Poloakustické vybrnkávačky nepolevují v naléhavosti a dramatičnosti, kterou si po celou dobu materiál uchovává. Aranže jsou postaveny s talentem, nad kterým si rozpačitě mnu bradu a ptám se, kde se to v těch ufňukaných usmrkáncích vlastně bere. Slabší stránkou je snad pouze zvuková kvalita, která je na západní spolky stále krátká, ale v tomto případě mi to nevadí.
8,5 / 10
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.